Plazové obrnění
Želvy jsou první zvířata, která jsem začala chovat. Vlastně za to mohl spolubydlící, který se o svou želvu moc nestaral, tak jsem se začala starat já a zjistila, že želvy jsou náramně zajímavá zvířata, ačkoliv se zdá, že jen někde leží a nic nedělají. Není to pravda. I když se samozřejmě nejedná o příliš kontaktní zvířata a boty vám fakt nedonesou, je s nimi zábava :)
V současné době mám želvy dvě, jednu suchozemskou a jednu vodní. Každá má své vlastní terárium. Želvy jsou na solární pohon, aby měly dost energie pro pohybu, potřebují mít v teráriu žárovku. Terárium pro vodní želvu obsahuje převážně vodu, u suchozemské je to naopak. Želvy oceňují členité prostředí, různé kmeny, kameny a tak, kterými mohou prolézat. Nezdá se to, ale mají dobrý zrak (zvláště na dálku) a bývají docela zvědavé, takže jsou rády, mají-li výhled a mohou sledovat dění okolo.
Estrella
Moje nejstarší želva, narodila se v roce 2003, takže zas tak stará není :) Jedná se o želvu vroubenou (Testudo marginata), největší evropskou želvu. Ve srovnání s obyvatelkami galapážských ostrovů nedorůstá nic moc, ale ty by se mi zase do pokoje asi nevešly. Vypadá tak trochu jako malý tank se zástěrkami. Její domovinou jsou suché křovinaté pláně v Řecku, ale Estrelka je z domácího odchovu. Podléhá registraci CITES. Živí se převážně býlím, tudíž ji doma krmím čínským salátem, trávou, pampeliškami, přidávám ovoce a zeleninu a občas i kousek vařeného bílku jako zdroj živočišných bílkovin. Přikrmuji též různými granulemi pro suchozemské želvy a k dispozici má sépiovou kost, kterou s oblibou chroustá a tak si brousí zobák. V teráriu má podestýlku ze směsi písku a rašeliny, různé kameny a úkryt vytvořený z korkové kůry položené přes balvany.
I když se tvrdí, že želvy jsou pomalé, pravda to není, přemisťuje se rychlostí světla nebo asi používá transportér, protože z ní na chvilku stačí spustit zrak a frnk, želva byla pryč... Bezpečně pozná, kdy jí nesu jídlo, kdežto když jdu jen tak, ani si mě nevšimne. Ráda se rozplácne pod žárovkou a la zahnívající mrtvola, jinak holduje trekkingu. Odvážně se vydává tam, kam se dosud žádná želva nevydala... alespoň pokud je to místo v terárku. Též si libuje ve válení sudů. Skončí-li na zádech, pohyby hlavy a nohou se snaží tak dlouho, až se převrátí zpátky na podvozek a nebo vyčká příjezdu záchranné horské služby v podání mé ruky.
Clark Kent
Příslušník druhu želva trojkýlná (Chinemys Reevesii). Ke svému jménu přišel tak, že se mi prostě nějak spojilo to Reevesii (Reevesova) s Christopherem Reevem potažmo Supermanem. Clark je z odchovu v ČR, tento druh nepodléhá registraci, ale ve své původní vlasti (Čína, Japonsko) je jedna z položek na místním jídelníčku. Clarkovi ale želví polívka nehrozí :)
Clark ale nepatří mezi nejlepší plavce, často a rád tráví svůj čas na souši, proto by u těchto vodních želv měla souš tvořit třetinu prostoru. Ve volné přirodě žije v mělkých klidnějších vodách, hustě zarostlých. Narozdíl od často chovaných želv nádherných nedorůstá tak velkých rozměrů. Svůj český název má podle tvaru krunýře. Krmí se převážně živočišnou stravou, dostává hlavně granule pro vodní želvy, kterých je na trhu poměrně hodně. Občas dostává pro zpestření gammarus, kousek syrových jater, rybí maso nebo dokonce živou rybku. Měl by žrát i částečně rostlinnou stravu, ale zatím se mi nepovedlo se ho přesvědčit :)
Oblíbená činnost je plavání a sledování okolního dění. Rád honí mou ruku v akvateráriu a pokouší se mě kousnout, ale vzhledem k velikosti jeho čelistí to působí spíš roztomile legračně. U kajmanky bych to radši nezkoušela :) Mezi další jeho speciální schopnosti patří předstírání mrtvého, čímž mě pravidelně děsí. Také se umí v teráriu ztratit tak, že ho nemůžu najít a pak podezírám naprosto nevinnou kočku.
